H.C.

ARTMANN

 

PÍLE A ÚSILÍ

 

(FLEISS UND INDUSTRIE)

 

 

panu johannu artmannovi,

mému milému otci,

na památku:



PRODAVAČ ČAJE (DER TEEHÄNDLER):

1. Z Číny do Brém je to hezky daleko. Kolikpak je hodin? Zrovna budou odbíjet!

2. Na město se snáší vlahý déšť, lidé se už nerozpakují, roztahují deštníky, schovávají se pod ně, jdou do obchodů a krámů.

3. Bije pět. Většinou stačí, když máš na hlavě tuhý klobouk nebo buřinku - ale nebe se už začíná vyjasňovat.

4. Čaj se pije s přísadami nebo bez nich, prodavači čaje vyštipují čistými pinzetami zákazníkům z šatů vytroušené lístečky. Je libo čaj zelený nebo černý?

5. Deštníky se po dešti ukládají zpět do pouzder, plech je vhodný především na plechovky, jména prodavačů čaje jsou abecedně seřazena ve všech telefonních seznamech.

6. Nějaký pán v raglánu se odvážně vrhnul před splašené koně a zabránil tak velkému neštěstí, zákazníci prodavače čaje to všechno sledují prosklenými dveřmi a pochvalně tleskají. Líbilo se jim to.

7. V noci, když je obchod s čajem uzamčen, proniká okny měsíční světlo a ozařuje pomalované plechovky a balíčky, svobodní prodavači čaje zří ve snu budoucí prodavačky čaje.

8. Čajové růže jsou pagodami světa rostlin, Čína se rusky řekne Kitaj, prastaré slovo, příměs jasmínu dává čaji svéráznou příchuť.

 

OSBORNE A JEANETTE NEBOLI POKRÝVAČ (OSBORNE UND JEANETTE ODER DER DACHDECKER):

1. Sousede, copak to máte v té mošně přes rameno? Mám tam řepková semínka, patří to k mému povolání! A co je to za povolání? Pokrývám střechy městských domů!

2. Lidé stojí na ulici a žasnou: Objevila se nová kometa a každý jí chce být co nejblíž. Má pestrý papírový ocas, šustí, chová se přirozeně a nenuceně. Všichni si kontrolují doklady, listují v nich navlhčenými prsty, počítají.

3. Osborne uvazuje koženým řemínkem ke komínu svoji ženu, je to jeho pomocnice. V ponožkách leze sem a tam, bílým kapesníkem dává patřičné signály.

4. Dalekohled je kanónem studovny, žáci se učí vyhledávat cíle. Ernst pozoruje boty na okraji žebříku, kreslí je do svého pracovního sešitu, ukazuje je učiteli.

5. Dynamitem se v kopcích lámou tunely, přitom se často narazí na podzemní toky. Dříve tam bývala spousta trpaslíků, od kterých se nakupovala modrošedá břidlice.

6. Osborne si najímá dalšího pomocníka, Otmara, který mu obstarává neopracované břidlicové tabulky, ořezává je do příslušného tvaru, pokládá je, směje se na Osbornovu ženu, přezkušuje pevnost přistaveného žebříku.

7. Osbornova manželka se jmenuje Jeanette, navzájem se milují, každý po svém. Nejdříve byla Jeanette zahradnicí, později špeditérkou, nyní je pomocnicí svého muže.

8. Osborne si občas smlsne na řepkových semínkách, to mu dává jistotu, výdrž a slunečnou náladu. Žák skládá báseň, v níž se pokrývač zřítí ze střechy. Otmar je ještě krapet nervózní.

 

 

HAVÍŘ (DER KUMPEL):

1. První paprsek jitřního slunce zasáhl ponejprv vrcholek nejvyšší hory - pozlatil ho svým ukazováčkem.

2. Po cestě značené modrou a červenou turistickou značkou se po čtyřech hodinách chůze dostanete k východu jeskyně, k díře o průměru kolem půl metru.

3. Asi tam, kde právě tluče slavík, stojí hospůdka - po práci ji navštěvuje pilný horník, vypije si svou míru, vypráví o stržích a jícnech alpského masivu.

4. Již od časného rána vnímají pozorní pastevci krav a lovci tlumené bušení a cinkání z nitra hory. Vědí již: to havíř koná své dílo, těží kov, aby lidé měli co zužitkovat.

5. Nad dírou do jeskyně je upevněn malý dřevěný vrátek, na něm sedí Dalibor a pojídá svou skrovnou přesnídávku, má zrovna přestávku.

6. V podzemí se pracuje se zcela obyčejnou lucernou, která je však k nezaplacení, neboť unikají-li odněkud nebezpečné plyny, začne neklidně plápolat, znamení to k odchodu.

7. V chladnějších obdobích se těží též černé a hnědé uhlí, Daliborovým znakem jsou dvě zkřížená kladiva, je tu váženým člověkem, nemá ženu, ale naskytne-li se příležitost, dívá se dojícím pasačkám pod sukně.

8. Vodopády jsou potoky, které se celkem bezúspěšně pokoušejí létat, nejsou to žádní ptáci. Dalibor je přičinlivý horník, má dlouhou bradku, do níž si vždy zavěšuje svoji obyčejnou lucernu, a tak má pro svou práci obě ruce volné.